VI. Ucho

Ucho rozdělujeme na zevní (soustřeďuje a usměrňuje zvuk), střední (zesiluje tlakové podněty) a vnitřní (převádí tlakové podněty na nervové vzruchy).

Zevní ucho tvoří ušní boltec (2), který soustřeďuje zvukové vlny do zvukovodu (3) a k bubínku (4). Ušní boltec díky svému tvaru soustřeďuje především zvuky vyšších frekvencí, které jsou zvláště důležité pro porozumění lidské řeči.

Střední ucho obsahuje tři drobné kůstky – kladívko (7), kovadlinku (8) a třmínek (9), které převádějí přes oválné okénko (17) změny tlaku na bubínku do kapaliny v hlemýždi (19), a Eustachovu trubici (12), která umožňuje díky spojení s nosohltanem vyrovnávání tlaku před a za bubínkem.

Vnitřní ucho je vyplněné endolymfou a skládá se z oválného okénka (17), kruhového okénka (18), hlemýždě (19) a polokruhovitých kanálků (15). 

Polokruhovité kanálky slouží k určování polohy těla. Obsahují tekutinu, krystalky uhličitanu vápenatého a buňky s vlásky. Když se tekutina pohybuje, vysílají nervové vlásky informaci o pohybu. Hlemýžď je orgán sluchu. Obsahuje vláskové buňky, v nichž dochází k přeměně změn tlaku v endolymfě na elektrické signály. K chvění endolymfy může ale také dojít přes chvění lebečních kostí.