Aktivita I

Řešení V/VI

Zvuk vřící vody (...pokračování)

Jak teplota vody roste, většina vzduchu je z roztoku vypuzena a tvorba bublin a následné syčení zaniká. Poté nastupuje ostřejší zvuk. Voda u dna se začíná vypařovat a pára vytváří bubliny ve štěrbinách dna. Ale prvotním zvukem, který slyšíme, nejsou vznikající bubliny ani jejich vibrace. Spíše zánik bublin při náhlém opětovném rozpuštění vodní páry ve vodě, kdy voda překotně zaplňuje místo, které zaujímala bublina. Ten rychlý pohyb vody vysílá cvaknutí šířící se vodou a konvicí do vzduchu.

Když se voda ohřeje ještě trochu více, bubliny páry jsou dostatečně velké, aby se mohly odtrhnout ode dna. Ale nedosáhnou povrchu protože, když se vznesou od velmi horkého dna a dostanou se do poněkud chladnější vody, zhroutí se a vyšlou výrazné cvaknutí. Tyto zvukové vlny mohou být rezonančně zesilovány ve vzduchové vrstvě mezi vodní hladinou a pokličkou. Spojení těchto cvaknutí a jejich rezonančního zesílení vytváří ten výrazný zvuk, který si spojujeme s téměř vroucí vodou.

Jak se voda dále ohřívá a teplota horních vrstev narůstá, bubliny vodní páry nakonec dosahují povrchu vody, aniž by se zhroutily. Tady praskají se sotva znatelným šplíchnutím. Tak slyšíme, že voda již vře. Předchozí výrazný zvuk je nahrazen jemným šplícháním. A to je ten správný čas na zalití černého čaje.

Nehty na tabuli

Když nehet jede po tabuli, je nejprve chycen a ohnut, pak se náhle uvolní a sklouzne po tabuli. Přitom nehet kmitá a klepe o tabuli. My slyšíme jak klepání nehtu o tabuli, tak kmitání tabule, které je tím vyvoláno. Tabule totiž funguje jako rezonanční deska. Pohyb nehtu je největší u volného konce a nejmenší na opačném konci, stejně jako u stromu ohýbaného větrem. Stejně jako u stromu frekvence závisí na délce nehtu. Protože nehty jsou krátké, frekvence je vysoká, a proto je tento zvuk tak nepříjemný.