Aktivita I

Řešení II/VI

Kousání do jablka

Šťavnatá jablka mohou být od moučných rozeznána podle zvuku, který vznikne při kousnutí do nich. A to především při prvním kousnutí, které obvykle způsobí zvuk s frekvencí nižší než 2 000 hertzů. Rozdíl mezi zvuky souvisí s buňkami jablka. Šťavnaté jablko obsahuje buňky naplněné vodou pod tlakem. Když je do něj kousnuto, buňky prasknou za vzniku zvuku o frekvencích 100 – 1 500 Hz. Ale v buňkách moučného jablka už není voda pod takovým tlakem, protože karbohydráty (pektiny) ve stěnách jsou rozpuštěny. Při kousnutí buňky ochotně splasknou bez vystříknutí vnitřku a za vzniku pouze slabého zvuku.

Kapání kapek na pevný povrch a do vody

Když vodní kapka dopadne na pevný povrch, slyšíme pouze zvuk nárazu způsobený změnami tlaku ve vzduchu, které postupují od nárazu jako zvukové vlny.

Zvuk vody dopadající na vodu je dán především dvěma mechanismy. Samotný náraz způsobuje změny tlaku ve vzduchu, které postupují od nárazu jako zvukové vlny. Ty slyšíme jako hlasitý, krátký náraz. Ale dopad často uvězní vzduch do bublin ve vodě. Ty pak vytvářejí zvuk. Jak zvětšují a zmenšují svůj objem, tak vysílají změny tlaku vodou a ven do vzduchu. Nakonec se zvukové bubliny hroutí nebo praskají u hladiny s jemným cákavým zvukem.

Hraní na skleničku (začátek...)

Při tření prstu o okraj skleničky prst střídavě klouže a zadrhává o okraj. Během zadrhávání je okraj lehce tlačen ve směru pohybu prstu a tím se mírně mění tvar okraje. Během klouzání se okraj uvolní a vrací se do původního tvaru. Opakování těchto dvou dějů ústí ve kmitání. Jakmile se pohybem prstu trefíme do frekvence vlastních kmitů skleničky, dojde k rezonančnímu zvětšení výchylek tvaru okraje a tím k zesílení zvuku.