II. Oběhová soustava

Řízení srdeční činnosti

Srdce je do určité míry autonomním orgánem – podněty pro stahování srdce vznikají přímo v srdci samotném. Tomu se říká převodní systém srdeční.

Systém je tvořen shluky modifikovaných srdečních buňek – kardiomyocytů. Hlavním zdrojem vzruchů je sinoatriální uzel (SA uzel), nacházející se ve stěně pravé předsíně. Odtud je vzruch veden do atrioventrikulárního uzlu (AV uzelu) mezi předsíněmi a komorami. Dále vzruch pokračuje do Hissova svazku, který se v mezikomorové přepážce dělí na Tawarova raménka (pravé a levé). Raménka se větví na Purkyňova vlákna, která šíří vzruch do stěn komor. SA uzel je řízen pokyny z autonomního kardioregulačního centra v mozkovém kmeni. Centrum řízení srdeční činnosti se nachází v prodloužené míše. SA uzel je však za jistých okolností schopen řídit srdce i sám.