I. Složení vzduchu

Vzduch je směs plynů, převážně dusíku (přibližně 78% z objemu) a kyslíku (přibližně 21% z objemu) s malým množstvím argonu, oxidu uhličitého, vodíku, neonu, helia a dalších plynů.

Vzduch se skládá ze dvou součástí. Kyslíku, který udržuje hoření a pokud se vyčerpá, nic živého v takovém vzduchu nemůže žít. A dusíku, který naopak dýchání znemožňuje.   Tuto skutečnost jako první popsal Leonardo da Vinci (1452–1519). 

Složení vzduchu se v důsledku intenzivního promíchávání asi do 100 km nemění. Výjimku tvoří obsah ozónu, oxidu uhličitého a vodní páry. Ve vyšších výškách ubývá množství těžších plynů a přibývá lehčích. Pro živé bytosti je významný především úbytek tlaku vzduchu s výškou, protože představuje snížení tlaku kyslíku v plicích a tím jeho horší vstřebávání. Nad 5000 m.n.m. lidé už nemohou existovat jako živočišný druh. Děti do jednoho roku věku v této nadmořské výšce umírají na poškození plic.

Vzduch je průhledný, bezbarvý a bez zápachu. Ale přesto se můžeme jednoduše přesvědčit pokusem, že je skutečný a že se skládá z částic.